Náš nedobytný Hrad

„Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ!

2. Samuelova 22. 2-3

Jen v Bohu se ztiší duše má

Od něho vzejde mi spása

Jen on je má skála, má spása,

Můj nedobytný hrad,mnou nikdy nic neotřese.

Žalm 62. 2-3

Jen on je má skála, má spása

Můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese.

Má spása a sláva je v Bohu,

on je má mocná skála,

v Bohu mám útočiště.

Žalm 62. 7-8

Hospodin je náš Pán, náš mocný hrad. Slovo „hrad“ se Bibli vyskytuje několikrát v různých překlech to je různé. Jako alternativa ke slovu „hrad“ se například používá výraz „pevná tvrz“.

Slovo hrad v dnešní době označuje středověkou nebo starověkou pevnost. Toto slovo se vyvinulo z praslovanského GORDЪ a staroslověnského GRADЪ. Což ovšem znamenalo nikoli pevnost, ale to čemu říkáme město. Doposud se v tomto smyslu používá v některých jihoslovanských a východoslovanských jazycích. Srbochorvatské, makedonské a bulharské slovo GRAD, Běloruské HORAD, či ruské GOROD označují právě město. Ostatně i slovo Velehrad znamená spíše velkoměsto, než velký hrad.

Nicméně, mluvíme – li dnes v našich končinách o hradu, máme na mysli pevnost, opevněnou tvrz.V minulosti měli hrady významnou funkci jako strategické opěrné body. Některé hrady nebyli dokonce nikdy vojensky dobyty - a to přesto, že byli mnohokrát vystaveny přímému vojenskému útoku.

Hospodin je našim nedobytným hradem. A proto s námi nic neotřese. To, co nám hrozí by se dalo vojenskou terminologií nazvat „vyhladověním“.Mnohé hrady sice obstáli a nebyli vojensky nikdy dobyty, ale opěrný bod získal nepřítel použitím dalšího způsobu dobývání – tzv. vyhladověním. Když nepřítel oblehl hrad a ten nebylo možné vojensky dobýt, byla tu ještě další možnost - obléhat hrad tak dlouho, až posádce dojdou potraviny a další potřebné věci. V případě takového pokusu o vyhladovění se útočník snažil vydržet obléhat hrad tak dlouho, až se obránci sami vzdají. Naopak obránci měli za úkol držet hrad tak dlouho, dokud nepřijde pomoc. Záleželo pak na odhodlání obou stran i dalších okolnostech, jak to všechno dopadne.

Bůh je náš hrad nedobytný! Jediné co nás může zradit, je naše vlastní vyhladovění. V tomto případě vyhladovění duchovní. Bůh nám dává dostatek duchovní potravy a vyhladovět můžeme jen pokud ji sami přestaneme přijímat.

Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.

Jan 6.33-34