Pohled broďana na Púchov

Na klobucké jarmeky sa schodívali ludé zdaleka, aš z Púchovskéj doliny lebo z Lyséj, ze Střelenky, ze Zárječí a z tych bližších dědin už kór. Čím bylo věcéj bílych šatek na trhu, tým věčí byla náděja, že sa prodá. Bílé šatky nosívaly Slovenky.

Libuše Sušilová - Ve Valašských Klobúkoch o jarmaku a tarmaku

Púchov má teda v Slovenskej socialistickej republike veľmi svetlé perspektívy rozvoja. Je nepochybné, že bude ďalej rozkvitať a zachová si v strede Povážia také postavenie, ktoré bude hodné jeho bohatej historie a tradícíí.

Kniha Púchov (Vydavateľstovo Osveta Martin, 1970)

Tyto dva zcela rozdílné citáty jsem dal do úvodu článku úmyslně. V prvním citátu sice není Púchov přímo jmenován, ale píše se zde o kraji zvaném Púchovská dolina – takto se nazývá území zahrnující Púchov a okolí. Citát je ve valašském nářečí a pojednává především o městě Valašské Klobouky.

Druhý - „budovatelský“ - citát byl napsán v době kdy měl Púchov 10 000 obyvatel. Po těchto větách o světlé perspektivě ještě následuje konkrétní urbanizační plán. Již v roce 1970, bylo naplánováno, že do roku 2000 (tzn. za 30 let) stoupne počet obyvatel města na 26 000. Plán skutečně nikoli krátkodobý, ani střednědobý, ale přímo dlouhodobý. Myslím, že tehdejší budovatelé svůj plán plnili úspěšně, ovšem nedotáhli ho do konce z důvodu neplánované změny režimu. Počet obyvatel se tak momentálně ustálil na čísle 19 000 – 20 000.

Na otázku „kde leží Púchov“ se odpovědět různě. Já ho obvykle umístňuju 30 km východně od Valašských Klobouků, nebo 40 km severně od Trenčína. Když ho jeden člověk umístil k Žilině, připadalo mně to trochu utažené, ale měl rovněž pravdu – do Žiliny to je z Púchova jen o málo více než do Trenčína – 50 km.

Slovensko lze členit různě. Jedno z tradičních členění jej rozděluje na území severní hornaté a jižní nížinaté – obyvatelé se pak nazývají Horniaci nebo Dolniaci. Poznámka pro moravské čtenáře - rozdíl mezi oběma územími je asi takový jako mezi Valašskem a Slováckem. Na severu pastviny, ovce, bača… na jihu pole a vinice. Púchov patří tradičně do území severního hornatého.

Město dnes leží na železniční trati Bratislava – Košice. Jedná se o nejdůležitější slovenskou železnici. Díky tomu má dobré železniční spojení s Bratislavou a dalšími městy. Rychlík do Bratislavy odjíždí každou hodinu a cesta trvá dvě hodiny. Vzhledem k tomu, že Bratislava je odtud vzdálena 160 km, jedná se o vynikající spojení.

Kromě spojení na Bratislavu a Košice je zde ještě třetí směr železnice – trať Púchov – Horní Lideč. Z Horní Lidče lze pokračovat dále na Valašské Klobouky, nebo na Vsetín, Ostravu atd.

Přes Horní Lideč a Púchov jezdí i některé (ne všechny) rychlíky na trase Praha – Košice.

Historicky byl Púchov spíše městečkem (přechod mezi vesnicí a městem) nebo malým městem. Kolem roku 1470 začíná být označován jako „oppidum“ což je latinský výraz pro městečko. Jeho význam byl srovnatelný s Valašskými Klobouky. Až ve koncem 19. století (a hlavně ve 20. století) velikost i význam Púchova vzrostli.

Ještě počátkem 19. století začíná Púchov ekonomicky upadat. Velkou část obyvatel tvořili tkalci. Jenže pro prodej jejich výrobků bylo potřeba dobré dopravní spojení. Ovšem doprava do Trenčína byla komplikovaná, vzhledem k tomu, že Trenčín ležel na levém břehu Váhu, zatímco Púchov na pravém. Do Žiliny žádná vhodná cesta nevedla. Nejlepší spojení bylo na Moravu, ale také nebylo nijak kvalitní.

Až teprve roku 1883 byla vystavěna železniční trať z Trenčína do Žiliny, přes Púchov. Již roku 1908 dostala tato trať druhou kolej.

Železnice dopomohla k rozvoji průmyslu, ale i tak měl roku 1920 Púchov stále jen 2000 obyvatel. Roku 1930 to bylo 2700. Avšak největší růst města nastal až po roce 1945.

Již jsem použil srovnání s Valašskými Klobouky. Ovšem dnešní Klobouky a Púchov se moc nepodobají. Púchov je počtem obyvatel 4x větší než Klobouky.

Národopis

Lidová kultura Púchovskej doliny a jižniho Valašska (Valašskokloboucko, Hornolidečsko) je příbuzná, ale samozřejmě nikoli zcela identická. Zajímavé jsou kroje – takového Púchovjana si lze představit jako moravského Valacha, ovšem s typickým slovenským horalským kloboukem na hlavě (moravští Valaši mají klobouky kuželovité). Lidové kultuře se věnuje několik souborů v Púchově i okolních obcích.

Město

Ještě v roce 1945 bylo ve městě poměrně málo patrových budov, většina byla přízemních. Od té doby se tvář města hodně změnila. Těžko říci, kde je dnes „správné“ centrum města Překvapením pro mně bylo, že jsem zde nenalezl nic co by připomínalo klasické náměstí. Náměstí podle názvu tu sice je, ale za srdce města lze spíše považovat pěší zónu na Moyzesově ulici. Tato pěší zóna vlastně vyúsťuje k oběma kostelům – katolickému i evangelickému. Náměstí se jmenuje Námestie slobody, nachází se zde katolický kostel a několik obchodu. Dokonce je zde i městské informační centrum. Náměstí dnes připomíná spíše širší ulici. Částečně sice navazuje na pěší zónu, ale zčásti je od zbytku centra odděleno blokem paneláků.

Púchov nepatří mezi turisticky vyhledávané lokality. I přesto se nějaké kulturní památky v Púchově najdou – dva kostely, Župný dom a několik menších staveb (kapličky apod.). Dokonce se zde najdou i dvě muzea. I když u železničního muzea je značně diskutabilní zda použít právě název muzeum.

Železničné múzeum – cedule na vlakovém nádraží nás zve k prohlídce železničního muzea. Jedná se o menší lokomotivu a jídelní vůz. Mám sice technické vzdělání, ale nebyl jsem si jistý, jestli se jedná o skutečnou menší historickou lokomotivu (mohla by se používat pro průmyslovou vlečku) nebo atrapu. V jídelním voze je umístěn bufet. Vnitřní prohlídku muzea lze absolvovat prostě tak, že navštívíme onen bufet).

Múzeum púchovskej kultúry – púchovská kultura je odborný archeologický pojem. Byla rozšířená na mnohem větším území, ale dostala název právě podle Púchova, kde bylo nalezeno množství vykopávek ve stylu této starobylé kultury. V tomto muzeu je možné si tyto staré předměty prohlédnout.

Dojmy

Chtělo by to si tento kraj vychutnat – pokud možno, tak doslovně. Pokusíme se tedy najít něco skutečně místního a stylového. Chtělo by to nějakou kolibu.

„Kolibu“ skutečně v Púchově najdeme, ale pod tímto názvem se skrývá restaurace v luxusním hotelu Wili.

Zaujala mně ještě jedna restaurace, z naprosto jiné cenové skupiny. Skoro jsem nabyl dojmu, že zde potkám Old Shatterhanda. :-) Na náměstí někdo zřídil hospodu se jménem Country saloon. Hledal jsem Slovensko a našel Ameriku a to dokonce i s divokým západem.

Slovenskou kolibu, ani americký saloon jsem nenavštívil, to první bylo moc snobské, to druhé standardní hospoda. V oblibě mám podniky střední kategorie.

Závěr

Pokud jde o blízké okolí, u obce Nimnica najdeme stejnojmenné lázně, přehradu i lodní dopravou a dokonce pravý salaš, kde lze posedět a koupit si pravý ovčí sýr.

Dnešní Púchov je především průmyslové město známé podniky Matador a Makyta, ale dají se tam najít i různé zajímavosti.

Odkazy

Púchov

Púchovská dolina