Luhačovice a Pozlovice

Luhačovice

Lidoví umělci – tesaři a řezbáři Slovácka i Valašska – by lépe nepostavili „zámek“ pro svého krále.

Marie Holečková v knize Živá voda Luhačovická

Luhačovice jsou lázeňské město. Jejich věhlas nedosahuje slávy takových lázní jako jsou Karlovy Vary nebo Piešťany. Avšak Luhačovice jsou výjimečné z jiného důvodu. Luhačovice jsou řešeny tak, jakoby se snad nejednalo ani o město - spíše o velkou zahradu. Všude spousta zeleně, avšak za zmínku stojí především architektura.

Historie lázní je delší, avšak za zásadní přelom lze považovat rekonstrukci a rozšíření lázní na přelomu 19. a 20. století. Tehdy se tohoto úkolu ujali ti správní lidé – byli to ředitel lázní MUDr František Veselý a architekt Dušan Jurkovič. Luhačovice měli být jiné než ostatní lázně. Na rozdíl od kosmopolitních světových lázní měli být Luhačovice skutečně slovanské. Měli se stát přirozeným střediskem západních Slovanů. Dílo se Jurkovičovi povedlo a tak zde, kde se stýkájí Slovácko s Valašskem, vzniklo malebné městečko. Přestože některé stavby již neexistují a mnoho dalších zamýšlených staveb nebylo nikdy postaveno, je Jurkovičova architektura doposud nepřekonaná – jinak řečeno je tím nejlepším co Luhačovice mají.

Jurkovič vtiskl Luhačovicím svébytný ráz, jeho architektura je vlastně pokračováním architektury lidové. Je potěšitelné, luhačovická architektura se stále ubírá tímto směrem, o čemž svědčí např. nově zrekonstruovaná budova vlakového nádraží.

Luhačovice jistě stojí za návštěvu. Nejsou to jen prameny co zde léčí, zde léčí i krajina a architektura. Luhačovice nemají mnoho stálých obyvatel (asi 5000), v létě celkový počet lidí zde přebývajících (včetně pacientů a návštěvníků) vzroste i na trojnásobek tohoto počtu.

Dušan Samo Jurkovič

Dušan Samo Jurkovič (1868-1947) se narodil v obci Turá Lúka u Myjavy. Navštěvoval evangelickou církevní školu v Brezové, dále nižší měšťanskou školu v Šamoríně a nižší gymnáziun v Šoproni. Stavitelství studoval na Státní škole řemesel ve Vídni. Ve svých 19 letech (1887) navštívil výstavu lidových výšivek v Martine. Tehdy na něj zapůsobila stavba vstupní věže. Ta věž se nazývala „Slovenská brána“ a navrhl ji architekt Blažej Bulla v duchu oravské dřevěné architektury.

Jurkovič realizoval vícero staveb inspirovaných lidovou architekturou. Inspiroval se lidovou architekturou Valašska, Slovácka a Slovenska.

Jurkovič žil v době, kdy mnozí ve slovanských zemích hledali kořeny a vlastní identitu. Například v Polsku spojili nový – umělý a přirozený směr architektury W. Matlakowski či S. Witkiewicz ve stavbách v okolí Zakopaneho. V Rusku – Abrancevu se umělci pokoušeli obrodit ruské lidové řemeslo a spolu s venkovany vyráběli nábytek, krajky hračky a další dekorativní předměty. Jejich společná práce vytvořila nový styl – ruskou verzi secese, která svými rostlinnými motivy měla nejblíže ke světu přírody.

Pozlovice

Luhačovice se rozkládají na poměrně rozsáhlém území. A nejen to – navíc se v těsném sousedství Luhačovic se nachází obec Pozlovice. Tato obec na Luhačovice jakoby navazuje. Svým charakterem se v mnohém Luhačovicím podobá. Je zde několik hotelů a ubytoven. V Pozlovicích se nachází rovněž přehrada – jmenuje se „Luhačovická“. Přehrada má, mimo jiné, rekreační funkci.

Ve starší době byli Pozlovice významnější než Luhačovice. Právě zde bylo sídlo panství, zatímco Luhačovice byli menší vesnicí. Význam Luhačovic stoupal až poté, kdy se zdejší minerální prameny začali využívat k lázeňské léčbě.